uvádí...
9. kongres Čerpačka | 8. 9. 2021

Otázky a odpovědi ČOI

Jaké jsou priority kontrol ČOI na čerpacích stanicích v roce 2016 mimo paliva?

V rámci kontrolních a dozorových pravomocí provádí Česká obchodní inspekce standardní kontroly prodeje doplňkového sortimentu, to znamená, zda prodávající při prodeji výrobků dodržuje povinnosti stanovené v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, jakož i dalších povinností stanovených v jiných právních předpisech, které opravňují Českou obchodní inspekci k dozorové pravomoci.

Jak jsou aktuálně rozděleny kompetence kontrol mezi ČOI a hygienu?

Kompetence kontrol České obchodní inspekce jsou upraveny a stanoveny zákonem o České obchodní inspekci č. 64/1986 Sb., a zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Kontroly krajských hygienických stanic jsou upraveny zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů.

Proč ČOI nezavedla jednotný „sazebník“ pokut za nekvalitní palivo? Z pohledu potrestaných se jeví jako velmi nespravedlivé, když je za stejný prohřešek udělována různá výše pokuty (v závislosti na tom, který inspektorát pokutu uděluje). Podle zjištění jsou rozdíly za stejné prohřešky i více než dvojnásobné, přitom opakované zjištění v posuzovaných případech nehrálo roli.

Výše pokuty nezávisí jen na výši odchylky, ale na řadě dalších polehčujících a přitěžujících okolností, které je třeba v každém jednotlivém případě hodnotit. Proto nemůže existovat sazebník, který by stanovil, že konkrétní odchylka = konkrétní pokuta. Pokud má určitá ČS pocit, že pokuta, kterou dostala, je nepřiměřeně vysoká oproti jinému podobnému případu, může se odvolat nebo následně podat správní žalobu.

Proč uděluje ČOI za nekvalitní palivo tak vysoké pokuty? Příklad: bod vzplanutí u motorové nafty v hodnotě kolem 50 °C zcela jistě nepoškodí spotřebitele, ani motor jeho vozu. Výše pokuty se pohybuje mezi 50 až 100 tisíci Kč. Ve srovnání s tím restaurace, která cíleně šidí zákazníky nebo která prodává zkažené potraviny (tedy ohrožuje zdraví zákazníků), dostane obvykle pokutu mnohem nižší.

V otázce výše pokut lze těžko nalézt shodu. Kontrolovaným osobám zpravidla připadají vysoké, veřejnosti se naopak mohou zdát nízké. Lze jen obecně doporučit, že kontrolovaná osoba má samozřejmě právo podat proti výši pokuty odvolání a případně i správní žalobu. Uvedené srovnání s restauracemi, které záměrně šidí nebo prodejnami, které prodávají zkažené potraviny, považuji za zavádějící a navíc vychází z neznalosti skutečných pokut ukládaných dozorovým orgánem, v tomto případě SZPI (70 tisíc Kč za nesprávnou míru několika půllitrů piva v restauraci U Tygra, v případě zkažených potravin stotisícové pokuty).

Podle §10 odst. 1 zákona o PHM právnická osoba neodpovídá za delikt, pokud prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila. Jak si ČOI vykládá pojem „veškeré úsilí“? V kolika případech byl §10 odst. 1 zákona o PHM důvodem k zastavení správního řízení a neudělení pokuty?

Nelze obecně předem stanovit, co lze považovat za vynaložení „veškerého úsilí“, a ani to není úkolem ČOI. Záleží na konkrétní situaci. Pokud se chce kontrolovaná osoba domáhat použití tohoto ustanovení, je na ní, aby tvrdila a prokázala vynaložení „veškerého úsilí“. Z pohledu zákona se jedná o zcela výjimečný prostředek, který prolamuje koncepci objektivní odpovědnosti provozovatele ČS a takto k němu i ČOI přistupuje. Není mi znám žádný případ, kdy by ČOI toto ustanovení použila a zastavila kvůli němu správní řízení. Kontrolované osoby se již několikrát pokusily použít tento argument i u soudu, nebyly však úspěšné ani v jednom případě. Doporučil bych proto kontrolovaným osobám na toto ustanovení rozhodně nespoléhat.

Kontroly skladů PHM

Stává se, že příčinou nekvality zboží není ani čerpací stanice, ani přeprava na čerpací stanici, ale chyba ve výrobě nebo nedbalost při manipulaci ve skladu. Kontroluje ČOI také sklady pohonných hmot?

Pokud ano, jakým způsobem probíhá odběr vzorku?

Jsou pracovníci ČOI těmto odběrům přítomni?

Kolik takových kontrol ročně proběhne?

Byla při kontrole skladu zjištěna závadná pohonná hmota?

Evropský monitoring kvality FQMS musí podle postupu v normě EN 14274 v článku 8 směrnice 98/70/ES kontrolovat všechna prodejní a výdejní místa, tedy veřejné i neveřejné čerpací stanice. Může podle národních podmínek zahrnovat i výdejní terminály.

Kontrolované čerpací stanice

Je někde k dispozici přehled všech subjektů, u kterých proběhla kontrola kvality PHM (za určité období) bez ohledu na výsledek kontroly? Čerpací stanice s nálezem nekvalitního zboží jsou zveřejněny na webu ČOI. Ale co ti, kteří kontrolou prošli bez výhrady?

O přehled subjektů, u kterých byla ČOI realizována kontrola jakosti pohonných hmot, je možné požádat Českou obchodní inspekci písemnou formou.

Dokumentace

Jaké dokumenty a jaká označení musí mít výrobek, abychom ho mohli legálně prodávat?

Cenovka je jasná. Ale co prohlášení o shodě, certifikace a označení původu?

Jaké dokumenty o kontrolovaném zboží musí být prodejce schopen předložit při kontrole ČOI?

Distributor (prodávající) je povinen v případech a v rozsahu stanovených příslušným nařízením vlády před dodáním výrobku na trh ověřit, zda výrobek je opatřen označením CE nebo jiným stanoveným označením, zda je k výrobku přiloženo prohlášení o shodě a jasné a srozumitelné instrukce a bezpečnostní informace v rozsahu stanoveném příslušným nařízením vlády, zda tyto instrukce a bezpečnostní informace přiložené k výrobku jsou v českém jazyce, a zda výrobce a dovozce dodrželi zákonem stanovené povinnosti (§ 6 odst. 3 zákona č. 90/2016 Sb., o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh – výrobce, § 8 odst. 4 téhož zákona – dovozce). Pro účely kontroly je třeba předložit doklady, ze kterých bude možné určit původ výrobků, včetně průvodní dokumentace. Pokud v době kontroly nejsou orgánům dozoru k dispozici, budou od kontrolované osoby vyžádány formou opatření dle příslušných právních předpisů.

Dokumentace

Které dokumenty musí být „přítomny“ v papírové formě v místě prodeje, které je možno doložit elektronicky nebo si nechat zaslat v kopii z centrály firmy nebo dodatečně od dodavatele?

Viz výše, tedy dokumenty (doklady), dle kterých je možné určit původ prodávaných výrobků.

Jak mohu jako provozovatel shopu poznat, že doklady předkládané mi dodavatelem k nabízenému výrobku jsou aktuálně platné?

Nelze jednoznačně odpovědět, doporučujeme odebírat od stálého dodavatele.

Dokumentace, označování zboží

Konkrétní příklad: jaké doklady musím mít k dispozici k prodávaným slunečním brýlím?

Nabývací doklady, viz výše

Byla jsem dodavatelem upozorněna na špatné označení zboží na nápojovém automatu. Podle jakéhosi nařízení se prý onen nápoj nesmí jmenovat čokoláda, ale kakao. Je toto prohřešek, za který by ČOI udělila pokutu? A kde si mohu tvrzení dodavatele ověřit?

Česká obchodní inspekce při kontrolní činnosti dozoruje, zda prodávající plní povinnosti stanovené zákonem č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v platném znění, zejména zda jsou výrobky prodávány ve správné hmotnosti, míře nebo množství, a zda bylo umožněno spotřebiteli překontrolovat správnost údajů. Pokud je při doplňkovém prodeji realizován prodej výrobků, jejichž cena se vztahuje k objemu (deklarovaná míra nápoje), je prodávající povinen při prodeji dodržet deklarovaný objem. To platí obdobně i u prodeje výrobků, jejichž cena se vztahuje k hmotnosti. Pro ověření správnosti údajů je třeba používat měřidla s platným úředním ověřením. Názvy jednotlivých druhů nápojů prodávaných v nápojových automatech Česká obchodní inspekce nepokutuje. Pro bližší informace k uvádění názvu nápojů v nápojových prodejních automatech doporučujeme obrátit se na Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, odkaz na SZPI naleznete na webových stránkách SZPI.

Dokumentace, označování zboží

Dodavatel mi dodal zboží (autokosmetika), které na obale neobsahuje český popis ani návod. Ten je přiložen v samostatných letáčcích, které mám k jednotlivým balením předávat zákazníkům. Je tento postup v pořádku?

Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. Prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, a pokud to povaha výrobku nebo forma prodeje vyžaduje, názvem výrobku, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití. Nelze-li prodávané výrobky označit přímo, musí je prodávající viditelně a srozumitelně označit jiným vhodným způsobem. Není-li možné nebo účelné prodávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen tyto údaje na požádání spotřebitele nebo orgánů, které provádějí dozor nad dodržováním ustanovení tohoto zákona, pravdivě sdělit, popřípadě doložit.